Tam nad Piranem na vysoké skále
cypřiše štíhlé k nebi vzhlédají,
pod nimi v hrobech, pohříženi v spánek,
den z mrtvých vstání spáči čekají.
A kolem v dálku moře širošíré
své vlny houpá, z hloubí dýchajíc,
a mnohá plachta bílá lodi chvatné
se po něm kmitá, v dálku spěchajíc.
A když se v bouři divé moře vzpíná
a tříští lodi, hrom se rozhučí
a město chví se, v hrůze ruce spíná –
dál mrtví dřímou v Božím náručí.