Ó svobodo! Tvůj prapor vlaje –
mně z rukou ti jej vyrvali,
kdož znají zpupnost jen a sebe,
leč tebe nikdy neznali!
Ó demokracie! Ó pravdo!
Ó pravdo proti násilí!
Ó řáde, bratrství a lásko –
mne, tvého kněze, srazili!
A za vlajícím praporem tvým
jdou dravci, záštím soptíce,
jdou demagogie a fráze,
jdou ideálův opice.
Ti za praporem pozdviženým
se hrnou v davech, jásají –
leč kdo jej nese, kam jej nese –
to nevědí a nedbají.
A na mne hledí s pohrdáním,
jak na škůdce a tyrana –
ó lidstvo, tvoje tragedie
ta není ještě vyhrána!
Co přísná snaha, spravedlnost,
co věc a pravda, lásky žár!
Dav žádá jenom zvučné sliby
a před očima pestrý cár!