Pochválen buď Ježíš Kristus –
už jsem tu.
Jsem k Vám, otče kvardiáne,
poslán do koštu.
Já jsem strašný revolučník:
Jak se rozkatím,
celý klášter na ruby Vám
obrátím.
Schovejte si všechny lidi:
Já bych tuze jed,
denně kapucína s bradou
sním Vám na oběd...
Nono, hochu, jen pojď dále,
pěkně vítám k nám!
Otec František nám vzkázal,
že je s tebou znám.
Písněmi ses vezpíval mu
do lásky,
jeho Kvítka pěkně vydals’ –
(jen ty obrázky!..)
Nu, pojď dále, bratříčku můj,
jen to u nás zkus!
Kapucín má pod hábitem
také srdce kus.
Hledíme si ovšem nejvíc
svého kostela –
ale kvardián, ten není
hloupý docela.
Ví on, jak to v světě chodí,
zkusil moc – –
měj se u nás jako doma,
hochu, dobrou noc!