Já poutník uprášený
jsem zbloudil v panský dům:
v hedbáví vzácné ženy
velely klávesům.
Salonů skvostné síně,
palmy a koberce,
a při šumivém víně
zří panstvo na herce.
A klávesy tam hrály
a dámy zpívaly
a zářným okem z dáli
se na mne dívaly.
Však já jsem poutník prostý,
mám uprášený šat –
já opustil jsem skvosty,
já svobodu mám rád!
Dál krásou světa spěchám,
jdu lesy, luhy sám,
a všude pohled nechám,
však srdce nenechám!