Ó Máti má, Ty zkusilas,
co zármutek a nouze,
když v Betlémě jsi hledala
pro dítě koutek pouze!
Ó Máti moje nebeská,
Tys úzkost také znala,
když v noci do Egypta jsi
s děťátkem utíkala!
Ó Máti má, Ty znalas bol,
když Syn Tvůj duše hledal
a nevděčný lid, rodný lid
kamení na něj zvedal!
Ó Máti má, Tys viděla,
jak soudili jej, bili
a nejlepšího synů všech
na kříži pověsili.
Tu stálas pod ním zdrcená,
ty Máti věrná, hodná,
a kalich smutku, hořkosti
s ním vypilas až do dna.
Ty zarmoucených potěcho,
Tys poznala, co muka,
a těchou rajskou naplnit
chceš srdce, které puká.
Viz, matičko, též národ můj,
jenž pod křížem zde stojí,
a žehnej mu a ochraňuj
ho v jeho těžkém boji.
Nenech ho dále trápit se
a o mír, štěstí plakat! –
Lej v jeho duši vonný dech,
jak tento voní akát!