Bílá zimní krajina,
pustá hájina,
v háji holá kalina
oči k nebi upíná,
smutně pátrá do dáli,
kde jen Vesna otálí?
A tu vánky zavály,
přivanuly ptáče z jihu,
na kalinu sedlo v mihu,
znalo písní celou knihu.
Ona na ně pozírá,
pupence své otvírá,
naslouchá a listím hrá,
bílým kvítím prokvétá,
kalinkami zasedá:
Tu máš, ptáčku, hody sprostné
za poselství za radostné! – –