Nad hlavou Evropy se vznáší Meč,
obrovský, jako Vlasatice chvost.
Meč hoří od východu na západ
krvavým světlem. – Hrozné znamení.
A rádi bychom zapomněli v tanci,
však Meč ten přezařuje lustry sálů,
a hudba kapell zmírá v hukotu
vod potopy, jež bijí v naše břehy.
A stiskneme-li v tanci krasavici,
umrlčí lebkou šklebí se z ní Smrť,
a zasednem-li k půlnočnímu hodu,
už scvrklá Bída sedí za stolem
a hladovýma očima se v ústa dívá.
A ťukneme-li číškou šampanského,
zachřestí ostří křížících se šavlí,
a bouchající zátky hřmí jak děla.
Meč obrovský na tmavém nebi hoří,
a Smrt i Život metají své kostky.
Svět zmaten chví se v dusné náladě
jak provinilec v noci před popravou;
a neviditelné kol pějí sbory:
Memento mori! Ó! Memento mori!