Dvé krásných očí
se do mých zadívalo
tak znenadání,
jak by je z ráje znalo.
Dvě krásné oči
se na mne zasmály –
tak náhle v světě –
než jsme se nadáli.
Já neviděl těla,
já neviděl tváře,
jen z očí se smála
radostná záře.
Jen jediný pohled
tak hluboký, sladký –
jen jednu vteřinu,
jen okamžik krátký.
A pak jsme se zase
rozešli letem –
těch očí už nespatřím
a sám půjdu světem.
A když na ně vzpomenu
na krásu tu prostou,
kam jenom pohlédnu,
tam pomněnky rostou.