Ó první jarní oblaky!
Se zanícením stíhám vaše chorovody
a duše s touhou sní a líbá vás,
ač ví, že jste jen páry z vody,
jež v chvíli rozplynou.
Ó jiskry hvězd tam ve výši!
Zrak rozšířený toužně stíhá vaše lety,
zřím anděly tam bloudit cypřiši –
ač vím, že jste jen pouhé světy
s prorvou a roklinou.
A přece sny se vrací zas!
A v okouzlení duše poesii pije,
byť její paprsk záhy shas,
on útěchu vždy novou v srdce lije,
když jiné pominou.