Rmut bahen černých
usedl na dno pohárů po hýření.
Zoufale rostou z něho klátivé třtiny,
mimosní růže a zaťaté pěsti.
Ubohá těla! – Duha zem pne k nebi,
na skalách trůní vítězná archa víry,
naše to archa! – Prosti strachu a hrůzy
na šalmaj hrajeme Betlemskou píseň!
Sleť, Duchu ohně, Duchu pravdy, krásy,
jak lačný kondor na kořisť svou se snáší,
ztrav svojím žárem, co je nízkého na nás,
srdce jen uchvať a do slunce vynes!
Holoubci – Písně – leťte s plesnou zvěstí,
ze srdce Evropy leťte až na kraj světa,
burcujte bratry, všude ať jásot zazní:
Králové umění vzdali se Kristu!