Jak ořechová skořápka
se potácí má kocábka
na rozbouřeném moři.
Už padesát let bude tomu,
co s nadějí se plavím domů,
v červáncích přístav hoří...
Já říkal jsem si den co den:
Už zítra budeš bezpečen
na usmívavém moři!
Však ani týden nebyl tomu,
zas šlehaly mě světla hromu
a loď mou bílí oři.
Jen tuto bouři překonat!
Pak klid a štěstí svitne snad
na utišeném moři! – – –
Dnes čekám jen, jak v prasku, lomu
můj puklý koráb jednou domů
se v hloubku smrti vnoří...