Mé mládí kvetlo, vonělo,
sněť třešňová, se vznášelo.
Ty ulomils ten krásný květ
a zahodils a šel jsi v svět.
Po lukách chodils, po skalách –
a mnohé kvítko vzdechlo – ach.
Pošlapals mnohé na luze
a zlomils květné haluze.
Nad tebou zazněl ptáků kvil,
jež z útulků jsi vyplašil.
Divoké husy táhnou v dál –
též spěješ domů – v srdci žal.
Ty ulomils můj mladý květ
a proto zhořkl tobě svět.