Drobně můj plamének blikotá
před stánkem Boha života,
drobně, ale stále.
Ráno je po mši, domů jdou věřící,
večer jdou z nešpor ku svojí světnici –
já v chrámě dlím stále.
Mnohý už přišel v plamenném nadšení,
slzami zlíbal studené kamení –
shasl – já hořím stále.
Ideál můj vždy stojí přede mnou,
my spojeni spolu láskou tajemnou,
věrně a stále,
věrni a stálí:
Světlo a světélko,
Kristus a já.