Zvonil jsem na poplach, a zástupy přišli.
Muži bratři!
Zvěstuji nový život!
My vytáhnem v boj a potřeme Draka,
jenž požírá panny a jinochy naše!
V zaslíbenou zem svobody povedu vás!
A rozcházeli se, třesouce hlavou.
Můj hlad a má žízeň po spravedlnosti,
po krásné Svobodě synů Božích –
ten hlad je jim cizí.
Massa damnata.
Pouště se bojí, zbožňují zlaté tele
a egyptské hrnce – jsou jejich rájem.
Protivným stalo se volání moje,
a když jsem je za kštice ku předu táhl,
vypukla vzpoura.
A mužové učení, zbožní
našli i literu zákona na mne:
„Ve hněvu nad zlatým teletem
rozbil posvátné desky!“
I utloukli mne troskami desek.
Zdrceny mé páže,
zlomeno mé srdce,
roztříštěn mozek.
Nade mnou vítězný týčí se Drak.
Ale z mých kostí povstane Mstitel.