Zde, Jahve, stojím v kupé druhé třídy,
pln řemínku, skryt v beduínskou kápí –
co je mi goim, jenž zrak do mě stápí –
jsem vzdálen jeho neřestí a bídy.
Já modlím se! A hlavu s kostkou skláním
před obrazem tvým, zářným sluncem ranním,
jež běží obrem, všechen svět jím hoří...
Ó Jahve, vzpomeň! Slíbils Abrahamu,
Že Sem má vládnout Jafetu i Chámu,
že rozmnožíš jej – jako písek v moři!
Hle, svázán řemínky, tvůj rab se koří,
Tvůj Israel! My otroky jsme Tvými –
jen odevzdej nám panství nad goimy!