Skip to content
1871–1923

PÍSEŇ O ŽNÍCH. (III. Z pole.)

Karel Dostál-Lutinov

Zpěvulenky, dozpívejte, děvulenky, dožínejte, slunečko je nad horou, s žebřinami koně jdou.

Hybce snopy podávejte, vrchovato nakládejte, koně hrabou, frkají, cvrčci z rosy cvrkají.

Zvolna kolem Boží muky! Modlete se – svaté zvuky z dědiny k nám dozvání: Anděl Páně, klekání!

Dobrý večer, ženci! – Dej to Bůh! - A hned rozvýskli se: Ichuchúch!... Žnečky, ženci rozesmáti, do dědiny vůz se klátí,

s vrat se zdvihá závora! Jucha, ženci – haha hihi – pacholek už tahá čihi do dvorečka do dvora!

Ichuchú! Honem dolů snopy k snopu, ať je plnička až k stropu stodolenka, stodola!

Džbánek půjde do kolečka, do kolečka žnec a žnečka i hlavěnka dokola! Ichuchú!

Panímámo zlatá, otvírejte vrata, neseme Vám věnce ze samého zlata! Aničko, tys mezi námi růže mezi fijalkami,

vem ten věnec, blaha přej – šíře! chaso, šíře, hej! „Pánbůh naděl Vám synků, co je kvítí v tom vínku!

Pánbůh naděl Vám dcereček, co je ve věnci zrneček!“ „A co hraje v něm travek, tolik dojte vždy kravek!

Žijte v pokoji blaženě, jak ten věneček na stěně!“ A kdys v poslední žatvy čas, nechť Bůh do ráje požne Vás!

Pozdrav Pánbůh! Dej to Pánbůh! Vítáme Vás, dědoušku! Pojďte s námi do kroužku!

Už jste svezli? – Bohu sláva! Zima po létě se ptává. Teď se volně proskočte, po staru se zatočte!

Když se mladí dobře mají, staří jenom vzpomínají, sedí v teplém kožichu a jsou pěkně potichu...

Podivte se, hospodáři, jak se nám to kolo daří! Podivte se, hospodyně, jak se s námi točí síně!

Podivte se, tak se v kole mlátí žito po stodole. Ichuchú!! Ichuchu! Ichuchú...

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.