Nebesa plna jásotu a bájí
zvučí jak modrá lyra všehomíra,
neviditelné ruce na ni hrají,
v zoufalém srdci nová roste víra.
Blankytem táhnou oblakoví snové
záříce shůry nezkaleným štěstím,
v podoby vidin mění se vždy nové,
skřivani věstí ráj ti nad rozcestím.
Šípková růže zardívá se z hloží,
z rozpuklých hájů slavíci zas tlukou:
Nebesa vypravují slávu Boží,
obloha hlásá dílo jeho rukou.