Stála jabloň na stráni
jako živé usmání,
panna k svatbě uchystaná,
bílým kvítím zasypaná.
Přišel člověk hladový,
hleděl na strom májový:
Zemi jíš a piješ vodu,
v slunci koupáš se – dej plodů!
Kdo chce sladké plody nést,
musí napřed plát a kvést,
zemi jíst a vodu pívat,
do slunka se přiodívat.
Poshověj mi, člověče,
až můj květen uteče –
až mě plody osypou,
až mé listy zežloutnou –
pak jsem tvou, ach, pak jsem tvou.