Než zavru knihu, již jsem dopsal,
vracím se v jejích listech zpět –
mé čelo chládne, zrak se chmuří,
zklamáním hořce zkřiven ret.
To nejsou světy, jež jsem viděl –
to není báj, již chtěl jsem pět – –
mně mnohá hvězda shasla v ruce,
mně v dlani zvadl zářný květ.
Ni verš tu není dokonalý – –
hrsť suchých listů pouštím v let –
ó Bože, jak jsem malý, malý,
a jak je velký ten Tvůj svět!