Tu vlnku v potoce, jež líbá nohu tvou –
ó, chyť ji divoce, než proudy odnesou!
Ó, zachyť ji, než mořská tůň ji schvátí –
ta už se k tobě nikdy nenavrátí!
Ta réva slunná, jež k tvým oknům popíná se –
už nikdy v takové se nezjeví ti kráse!
Ó, zachyť v duši obraz ten, než smrt ji schvátí –
v tom tvaru, úsměvu se nikdy nenavrátí!
Myšlenka krásná, jež ti bleskla v duši –
ó, zachyť ji, než navždy zapadne ti v hluši!
A do žuly ji vtesej, než ji zapomnění schvátí –
v té kráse první už se nikdy nenavrátí.
To kvítko v ruce tvé! Ó, vypij něhu zrakem,
než zhasne oko tvé a zakalí se mrakem.
Co zkvete v přírodě, v nic nenávratně splyne –
jen duše zůstává a věčnou žízní hyne.