Jdou panny v bílém hedbáví,
jdou panny v aksamitě,
jdou panny v zlatém brokátě,
jdou v diamantů třpytě.
Ty však máš roucho nejdražší,
jaké zem tato hostí,
Tvá duše celá halí se
do řízy nevinnosti!
Jdou panny s věncem na hlavě
a s květinami v pase,
Ty nejkrasší máš ozdobu:
Ty ctnost máš ku okrase!
Jdou panny v hlučných zástupech
za rozkošemi světa,
Ty miluješ však modlitbu,
jež o samotě zkvétá.
Jdou panny ve svět za štěstím,
jak bujný vír se valí,
a mnohá smutná vrací se –
motýl si křídla spálí.
Ty nad hvězdami kraluješ
u nebeského Syna
a děti lidské miluješ
vždy vlídná, dobročinná!
Ó panno panen přeblahá,
slyš nesmělý můj hlásek
a přijmi z dětských ruček mých
tu kytku sedmikrásek.
A uč mě vždycky milovat
to tiché blaho ctnosti,
bych mohla se kdys radovat
tam s Tebou na věčnosti!