Kdys ženich se svým průvodem
měl přijít k svému stánku,
a panny jej tam čekaly
s plamenem na kahánku.
Ty jedny stále na světlo
zrak upíraly bdělý –
leč druhé byly nedbalé,
jim lampy vyhořely.
A když pak znělo: Ženich jde!
ty moudré vstříc mu spěly,
a nemoudré šly pro olej,
a ve tmách zaúpěly.
Ó milá Panno Maria,
Tys Panna nejmoudřejší
a v roznícené lampě Tvé
plá oheň nejjasnější.
Tys vždycky bdělá hleděla,
bys měla olej cnosti,
by nikdy v lampě neshaslo
Ti světlo horlivosti.
To Tvoje srdce nadšené,
to byla lampa Boží,
vždy u modlitbě vznešené,
jež světlo duše množí.
Vždy Tvoje srdce hořelo
ku nebeskému cíli,
a z Písem svatých čerpalo
k životu nové síly.
Vždy Tvoje srdce hořelo
plamenem lásky k lidu
a k tomu dítku božskému,
jež přišlo zhojit bídu.
Ó Panno, plná moudrosti,
jabloni květná, plodná –
přijmi ten kvítek jabloně,
přej, ať jsem Tebe hodna!