Mocný je vichor, který lesy láme
a města pískem vrhá v nebezpečí,
leč nižádné se moci nelekáme,
neb Tvoje moc je, Panno, mnohem větší.
Mocný je plamen, jenžto tráví krovy
a v popel mění rukou lidských díla,
jenž roztavuje bran a mečů kovy –
leč mnohem větší, Panno, Tvá je síla.
Mocné je moře, když se rozdivočí
a vášnivě do tvrdých břehů bije,
korábem jako skořápkou si točí –
před Tebou, Panno, v pokoře si vije.
Mocné je jaro, láme brány ledů
a klíčem květů otvírá si zemi,
leč uklání se Tvojím při pohledu
a zdobí Tebe květy svými všemi.
Mocná je válka, která světem bouří,
a se životy lidstva zahrává si,
a smetá trůny v rachotu a kouři –
leč ty jsi mocnější, ó Kněžno spásy!
Mocná je láska, která srdcím vládne
a přes hloží a bodláčí jim září,
jíž neodolá nebezpečí žádné –
ty mocnější jsi, Lásko na oltáři!
Ty přemohla jsi hřích, saň tisíc hlavou,
již v objetí se lidské plémě svíjí
a pomáháš nám s tváří usmívavou,
tys v srdci našem zašlápla tu zmiji.
Ó Panno mocná, přijmi luční kvítek,
z mé ruky přijmi vlídně blatouch zlatý,
o vděčnosti a lásce tvojich dítek
nech zpívá u vítězné tvojí paty!