Skip to content
1871–1923

Otec a syn.

Karel Dostál-Lutinov

Můj táta též byl bojovník – moc ran má můj táta starý – víte, on vedl první šik, kde zuří tak smrť a zmary.

Teď leží můj táta zlomený a smutně se na mne dívá, jak cídím a brousím kord zarzený, když polnice do boje vzývá.

„Ach, kdyby radš doma zůstal ten hoch!“ – tak slyším výčitku temnou. – Hoj, tatíčku zlatý, kdybyste moh’, oč, že byste táhl se mnou!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Otec a syn. · Karel Dostál-Lutinov · Poetry Cove