Počkejte, jen co to dráče
zardousím! Pak skončím boj,
rozstavím své květináče,
zpěváčků si koupím roj,
budu žít jen kráse květů,
zpěvu ptáků, uměnám,
úsměv bude hřát s mých retů,
mojím plesem zazní chrám.
Počnu život idyllický,
budu, jak mne chcete mít,
humorista, zpěvák vždycky
hladký jako aksamit. – –
Ale sotva jedno dráče
přikryl vítězný můj znak,
z kouta leze nové práče!
O ne dráče, ale Drak!
Slintá na kříž na mém štítě,
v hrdlo dráp mi zarývá –
a tak vidíš, milé dítě:
Boj a boj! – nic nezbývá.
Tak se člověk sudbě vzdává,
klamné čáce nevěří – – –
Pokoj přijde snad, až tráva
nad rovem se začeří.