Tam na výšinách
mocný vichr hučí –
ale v údolině slunečko se směje,
bílé květy pučí.
Tam na výšinách
vzteklé hromy bouří –
ale v údolince z chaloupek se tichých
šťastný kouřík kouří.
Tam na výšinách
král se mračí s trůnu,
dole v údolině dítě buclaté se
matce směje v lůnu.
Přec po výšinách
těká moje touha,
dole v údolině ruce leží v klíně,
chvíle na smrt dlouha.
Přec po výšinách
lítá touha moje,
ne že bych chtěl mrazů, ne že bych chtěl trůnů,
ale že chci boje!