Vše bylo shnilé, zpuchřelé,
červ podryl duší vzrůst –
a lidstvo hnusné, zvlažnělé
Bůh vyvrh’ ze svých úst.
V ohni a vichru hučení
Duch svatý na zem stek’ –
v krvi a houfnic zuření
rodí se nový věk!
Ty, kteří smrt nám hlásali,
bouř smetla s katheder,
a slavně svítá do dáli
vzkříšení svatvečer.
V bludiště duchů granát pad’
a rozbil koutů spleť –
zazáří v temno, a duch mlád
uslyšel odpověď:
Že odešli jste od Krista
padli jste do bludů,
a nyní vstává očista
zas lidských osudů!
Že nechtěli jste Chlebem žít
a Krví tajemnou –
Dnes musíte se obrodit
masem a krví svou!
Ďábel, jenž směl tak dlouho set,
teď sklízí svoji žeň –
mrtvoly, trosky, krev a smrt
a záští povodeň.
Tak hřmí to nyní Evropou,
starý se hroutí svět –
a nad krvavou potopou
zaplane lidství květ!