Pod lipou jsem povzdechnul si,
polo vzdechnul, polo zapěl,
jak mi duši láska kruší,
jak bych umřel pro kohos.
Nevším jsem si v lípě ptáčka: –
Polo zpíval, zpola slouchal,
dobře schoval, pamatoval,
co jsem zpíval o lásce.
Kam teď přijdu, všude ptáci
samou lásku opěvují –:
že ten ptáček štěbetáček,
že on všechno vyzvonil!