Stál prorok Jonáš nad městem
a klnul jeho neřestem,
jak lev řval, z celé síly své:
Ó Ninive! Ó Ninive!
Tvůj kníže skoupý, marnivý,
tvůj národ hloupý, svárlivý
a jazyky tvé špinivé –
Ó Ninivé! Ó Ninivé!
Dost ospalců a ožralců,
co zhýralců a zoufalců,
však nemáš, duše zářivě –
Ó Ninivé! Ó Ninivé.
Tvé ženy jako feny jsou,
tví muži zpili víru svou,
až k slunci rostou stíny tvé –
Ó Ninivé! Ó Ninivé!
Psi hladoví už štěkají,
smrdutí supi čekají,
a, já volám své strašlivé:
Ó Ninivé! Ó Ninivé!