Svítí měsíc na luka,
div mi srdce nepuká –
po lučině panny jdou,
bílá s bílou za sebou.
Žluté věnce na hlavách,
záři v mlžných postavách
nad kvítím se vznášejí,
rouchem rosu srážejí.
Ve hlubokém trávníčku
vyrousaly cestičku,
abych našel, která je,
která vede do ráje.