Znám jednu velkou zahradu,
ta rozkvétá jen v noci,
kouzelnou krásu otvírá
tu užaslému chodci.
Slunečka, astry, čajovky
a zářné pampelišky
z nebeské velké zahrady
shlížejí na mne z výšky.
A mezi nimi zahradník –
kníže – se procházívá –
a na kvetoucí hvězdy své
se starostlivě dívá.
Potom se ztrácí do hradu
a pláče tam a stená –
vždyť ráno bývá lučina
slz rosou postříbřená.