Poslouchám, jak město dřímá.
Noc si stáhlo nad hlavu.
Poslední kdes tramway hřímá,
řeka hučí u splavů.
Není ticho. Z temna zní to –
Bože můj, tak těžký dech!
Co tu hořkých žalů skryto
supí úpí z ňader těch!
Gotické a rokokové
věže tmí se do výší
jako staří prorokové,
kterých nikdo neslyší.