Klekání doznělo – bim bam bim –
do polí ženu se na podzim.
Hvězdami blýskají nebesa –
do lesa, vzhůru, do lesa!
Tak rychle tmí se. A všechen les
hučí a šumí do nebes.
Stromu strom vypráví strašnou báj,
les že ztracený, zamčený ráj.
Bory jsou zuřivé, vichor štve:
„Poutník jde! Člověk jde!“ všecko řve.
Hučí to, bouří to, kvílí, lká
jako vod spousta veliká.
A kdo dál pustí se zpozdilý,
utone v ní neb – sešílí.