Nad Moravou střemcha bílá
vonné kvítí rozestýlá,
jak je dobře v trávě!
V hlavách kvítí, v nohách kvítí,
z dola vlny v slunku svítí,
s hora ptáče šveholí ti:
Tu je sladko spáť a sníti
jak na Boží slávě!
V trávu člověk hlavu složí,
zapomíná muk a hloží,
zapomíná sebe!
Zapomíná, oč se souží,
zapomíná, po čem touží,
dušičku i oko hrouží
v modromodré nebe...