Chtica vědět, só-le k čemo
moje ryme, če só tród,
šil sem k nebi hanáckymo,
dirkó v bráně nasésnót.
Křen pil čé se stréčkem Čáskem,
chotnala mo veržinka,
pešně zdvihal holó hlavo
s kraja Hané Hlavinka.
Vehlidal stál s velkó knihó,
dochtor Hoch si rovnal břoch,
a Spáčela samó tihó
těšel Překrel, švarné hoch.
Všecke bavil, až se smile,
zatrachtělé ferina:
do rebnika s máslem zval jich
Ferda Dostál-Bestřina.
Přes zidko sem meze ně tam
hodil to svó pisánko:
stoja za rohem včel čekám,
ešle vendó s fišpánkó...