Když moje stará babička
mne propouštěla z domu,
dvě jablíčka mi podala
a naučení k tomu:
Jdi, synku milý, do světa,
ať nejsi peciválem.
Kde cesta zlatem dlážděna,
buď spokojený s málem.
A kde je trním dlážděno,
tam poskoč si a zpívej,
i za číš vody vděčen buď
a jiným radost vlívej.
Nehledej v žití andělů,
není jich na tom světě:
Budeš-li hledat člověka,
snad anděl obejme tě.
A až se vrátíš na podzim
zas v dům náš ustaraný:
Šat můžeš míti od prachu,
však duši bez pohany!!