Tvé lány úrodné
se vlní v ševelu,
tvé vrchy svobodné
s vížkami kostelů –
Tvé hrady na skalách,
tvých proudů hlubiny,
tvá města vzrušená,
tvé snivé dědiny –
Řady tvých jabloní
kvetoucí do polí,
vrby kol potůčků,
silnice s topoly –
A s výšin skřivani
pějí své pozdravy – – –
toť krásný obličej
mé drahé Moravy.
Však v srdci bouří to,
divoký v úlech boj,
hesel to víření,
vášní to nepokoj – – –
Ó země drcená,
skrčená, zmítaná:
V čí náruč skloníš se?
Krista či Satana?