Ty bys mne rád tak svázal do kozla?
Není-liž pravda, Dionysie Tyranne?
Ach, vytrpěl jsem od tebe už mnoho zla,
však oheň můj, ten neshašený plane!
Přijdu-li k tobě, hrůzou třeseš se,
a jdu-li v dálku, zase chvíš se strachem,
kde byl jsem? co jsem mluvil? – tážeš se
a poléváš se bledostí a nachem.
Za ticha noci hledáš paragraf,
jímž bys mé hrdlo zadrh’ jako kličkou –
ó milý brášku, já mám tisíc hlav –
dnes hadem jsem a zítra holubičkou.
Jsem neviditelný – tvé Svědomí!
Znám mrtvoly, po kterých šel jsi k trůnu,
to mrtvé jejich oko řeklo mi,
kterou mám napjat na své harfě strunu.
Mně neujdeš, mne ubit nemůžeš,
vím vše – jsem otroků tvých zpovědníkem!
Dokud jsi vrahem, jsem já vrahem též!
Až budeš otcem, budu služebníkem.