V ten čas, kdy lidstvu vévodil
duch svaté církve Kristovy,
květ rytířstva se narodil,
sňal ženám ctnostným okovy.
Hrob svatý proti pohanům
a bratry hájil proti lvům –
on sloužil Víry obraně
a chudým, vdovám, sirotkům.
Však shasl onen zářný věk,
zmlk čistý jásot slavíka
i troubadurův popěvek
ve tmavých slujích Blaníka.
Tam dřímal rytíř těžký sen
a vzato heslo jeho rtům:
Já sloužím Víry obraně
a chudým, vdovám, sirotkům.
Oj vzhůru, bratří, svítá den!
vymněte spánek ze zraků!
Hle, rytíř v Orla proměněn
se vznáší v záři oblaků.
K turnajům mává, ke skutkům
a zpěvem zvučí dvůr i dům:
Já sloužím Víry obraně
a chudým, vdovám, sirotkům!
My nových dob jsme rytíři,
a modré naše záplavy
se brzo světem rozvíří
jak křižácké kdys výpravy:
Kříž posvátný! Čest otčiny!
A zhouba pošklebcům a psům!
Chcem sloužit víry obraně
a chudým, vdovám, sirotkům!