Sníh ještě taje v úvalech,
již milá kvítka mají spěch,
drobounká, v zlaté korunce,
se dětsky smějí na slunce.
Ó mochno jarní!
Ty něžný kvítku na svahu,
máš první ze všech odvahu
z bran země vyjít v slunce svit
a srdce smutné potěšit –
ó mochno jarní!
Ty v říši květin Paleček,
nejprvší zlezeš kopeček
a nebojíc se mrazů, běd,
už vítáš jaro, blažíš svět –
ó mochno jarní!
Až koberce jsou prostřeny,
pak teprv hrdě oděny
jdou tulipány, pivoňky
pro slávu na své záhonky –
mochničko jarní!
Ó mochno, milá sestřičko,
též já jsem vyšel raníčko
vstříc nové vesně v jarní den,
jak ty jsem mrazem popálen –
má mochno jarní.