V mlýně světa stále hučí,
práce, zápasy a vichry,
noc a den a den a noc.
Mlynář při tom dobře dřímá.
Kdyby někdy v tiché noci
kolesa přestala skřípat,
kámen drtit, vody řváti –
mlynář by se zběsen vzbudil,
rychle šel by pohnat kola,
aby řvala, mlela znova...
A zas šel by klidně spát.
A ty rád buď, jsi-li zrnkem,
z něhož mouka mele se.