Mne znova budí k životu
ten zájem, jímž se ptáte po „Arše“;
mdlé srdce bije v novém tlukotu,
co hořklo, klesá v Léthé pohár vše.
Z těch Vašich zornic nové slunce plá,
a nová síla proudí v žilách mých,
jít s Vámi v města zapadlá
a vyrvati je z rukou pohanských!
Hrobkami mrtvých lebky starců jsou –
a jejich srdce sopky vyhaslé;
však Vaše zraky září důvěrou,
že porazíme všechno mdlé a zlé.
Já vím, že mnohá naděj uvadne –
má hruď je krvavá – hle – samý šíp –
i mezi Vámi vidím srdce proradné –
však žiju zas – jsem mlád – a je mně líp!
A věřím pevně: co jsem v pláči sel,
co zaléval jsem horkou krví svou,
že v srdcích Vašich vzejde do stébel
a zaplaví vlast zlatou úrodou.