Ach Bože dobrý, čím to je?
Čisté jsem sázel zrní –
přec od samého bodláčí
zraněné nohy brní.
Jedněm jsem bláznem, hlupákem
a jiným darebákem –
ach – v této zemi kamení
lítá i za zpěvákem!
A nic jim není posvátným,
ni chrám ni hloubka lesů –
ó věřte, místo do strun svých
rač vjel bych do pačesů!
Tak radost vyšel’s rozsévat
a skřivánky a kvítí,
a na konec pak jsi jen rád,
že nedostal jsi bití...