Ten zahradníček ze zámku
(by svoji přízeň ukázal mi)
dnes na nový rok pod večer
dvě mladinké mi poslal palmy.
Poslík je k dveřím postavil.
Tak sirotinky tiše stály
a tlačily se k sobě blíž,
jak vzhlédnout, mluvit by se bály.
Jen pojďte dále, milounké!
nic, krásné, nebojte se u mne,
zde budu hřát a zkrápět vás,
nechť venku sníh a vichry šumné.
Zde budu hráť a zpívať vám
ty písně žhavé z jihů smavých,
vy duši mou tam zaneste
na vějířích svých kolébavých!
A ony jenom oknem ven,
v dál pořád hledí v toužné nudě.
Můj Bože – zpěv – a sen – a den
však co to platno – v cizí půdě!