Ve městečku Nazaretě
krásná lilije stála v květě.
Nebyla to lilije,
byla Panna Marie.
Svatá, čistá, ušlechtilá,
Bohu i všem lidem milá.
Bůh k ní poslal Gabriela,
velebného archanděla.
Zbožně Pannu pozdravil,
poklonil se jí, pravil:
Zdrávas, Maria, milosti plná,
Pán s Tebou,
požehnanás Ty mezi ženami!
Svatá Panna nevěděla,
co ta slova archanděla,
ulekla se, přemýšlela
o pozdravu Gabriela.
Nic se neboj, Maria,
v milosti jsi u Boha!
Syna z Boha dostaneš,
pannou čistou zůstaneš.
Ježíš bude jeho jméno,
navždy bude velebeno.
Řekla mu: Aj dívka Páně,
jak chce Pán Bůh, ať se stane!
Pravila to, a Duch svatý
do chudé se snášel chaty,
dar jí nesl přebohatý.
I já tě, chudá, Marii
pokorně blahoslavím
a tuto bílou liliji
zde na Tvůj oltář stavím.
Kéž srdce moje od světa
se nikdy nedá svésti
a nevinně vždy rozkvétá
jak lilje, plná štěstí!