O Máti, plná zázraků,
v níž tolik tajů dříme,
shlédni k nám vlídně s oblaků,
když Tebe velebíme.
Už když Bůh tvořil duši Tvou,
tu stal se zázrak velký:
Hřích otců prchl před Tebou,
od Boží roditelky.
A po celičký život Tvůj
se nedotkla Tě vina,
a záře nebes plála v sluj,
když rodila jsi Syna.
A s nebe Boží andělé
se s kytarami snesli,
by písně zbožné, veselé
zapěli u tvých jeslí.
A k Tobě, matce chudičké,
tři králové se brali,
by přebohaté dary své
a srdce své ti dali.
A když pak zlý král Herodes
chtěl zahubit Tvé dítě,
sám anděl tobě zprávu nes,
bys prchla na úsvitě.
A když jsi v zemi egyptskou
s Josefem putovala,
skláněla modla hlavu svou,
by úctu Tobě vzdala.
A když jsi zraky zavřela
a ruce Tvoje sklesly,
přilétli k hrobu andělé
a do nebes tě nesli.
Tam korunoval Tě Tvůj syn,
Královnu nebes novou.
Za Tebou zvedám do výšin
korunku narcisovou.