Čisté jsou vlnky na potoku,
jež se skaliny v dol se blyští –
však Ty, ó zjevení mé božské,
ty nad vlnky jsi mnohem čistší!
Čisté jsou obláčky, jež plovou
do dálky modrou klenbou nebe –
však žádný bělostí a něhou
už nezastíní, Matko, Tebe!
Čisté jsou hvězdy na výsosti,
jež lejí na svět záři jasnou,
když ale Tebe, Matko, spatří,
hned před čistotou Tvojí hasnou.
Čisté jsou modlitby, jež dítě
vysýlá k Otci nebeskému,
v pokoře ale ustupují
čistému majestátu Tvému.
Ty nejčistší, jež viny stínu
jsi nepoznala ve svém žití,
k níž shlédl Bůh sám s nebes týnu,
když chtěl své srdce potěšiti.
Ó Matko! Ty jsi samá záře,
a my jsme skvrny na tom světě.
Ó ukaž se nám, Paní krásná,
jak zjevila se’s Bernadettě!
Ne, nejsme hodny toho blaha,
ne, vinami jsme poskvrněni,
jen dej nám kát se ze svých provin,
abychom došli odpuštění!
Ne, nejsme hodni mluvit s Tebou
a stavit na Tvou hlavu vínek.
Tož přijmi aspoň v důkaz lásky
tu kytku vonných konvalinek.