Dávno, Sophronie Rufe,
chodím, ptám se celým městem,
zdali je tu někde dívka,
která – už kdy odřekla.
Nenajdeš tu ani jedné,
takže konečně sám věříš:
Odřeknout je křivda, hřích neb
aspoň v Římě nesmí být.
Což pak žádná není cudná?
Mnoho tisíc! – Jak to činí?
Inu, nikdy nedávají,
„ne“ však nikdy neřeknou.