Už raší ty vysoké topoly
a na stráních pampeliše.
Máj s halouzkou hlohu kvetoucí
jde užaslým světem tiše.
Milenci jdou a šepocou –
dvě k sobě stulené hlavy –
a stráně a stromy a nebesa
jsou plna štěstí a slávy.
A když se milenci obejmou
a sblíží retů svých plamen,
střemcha je kvítím zasype
a zašumí mateřské: Amen!
I v mé srdce touhy napadlo
s těch kvetoucích, pějících stromů –
tak rád bych ji někomu vyzpíval,
však nemám zde na světě, komu...