Vše konec má. Za starým hradem
se černají mračna blíž,
bříz vrcholy zašumí chladem,
vem harfu a do města jdiž.
Jde strašná paní Bouře,
jde zlobně do světa,
pan Vichor tančí před ní
a ulice zametá.
Prach zametá, až je černo.
skoč rychle v hospodu,
sic do harfy hrom ti břinkne
jak do hromosvodu.
Hromnička na stole hoří,
déšť v okna rupotá,
a hostinská v kruhu dětí
modlitby šepotá.
Aj, východ už se jasní –
ach, život můj je chvat –
zas dnové budou krásní,
v dál třeba pospíchat.
Za klobouček si vetkni
svou modrou květinu
a projdi město hlučné
i tichou dědinu.
Ať slunce v červáncích shaslo,
ty s klidem jdi už spát:
Tys lidem neublížil
a Boha měl jsi rád.